Co je to vlastně Halloween? A má mít místo mezi "našimi" svátky?

12.10.2011 20:45

Možná jste v dnešním "konzumním" světě nabyli dojmu, že Halloween je komerční svátek dovezený z USA. Pravda je ale úplně jiná!

 

Kdepak se vlastně Halloween vzal a odkud pochází? Jaká bývala původní podoba tohoto Svátku všech svatých, jehož zprofanovanou podobu (ostatně jako i jiných svátků) známe my Středoevropané v podstatě jen z filmů americké provenience?

            "Za času prodlužujících se nocí, když se listy stromů zbarvují podzimními barvami, se mnoho světových měst připravuje na svátek plný temné a děsivé symboliky. Z výkladních skříní obchodů nás pozorují duchové, kostry, čarodějnice, noční tvorové jako kočky a netopýři, tváře monster..."

            Halloween je svátek, slavený dne 31. října, a to většinou dětmi, které se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu se slavným pořekadlem "Trick or treat" (Koledu, nebo vám něco provedu!) a "koledují" sladkosti. Svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu aj.

            Původní název Hallowe´en je vlastně zkratka anglického All-hallow-even neboli doslovně přeloženo Všech svatých předvečer, v náboženství vigilie nebo také první nešpory.

            Halloween k nám nepřišel z Velké Británie nebo Spojených států, jak by se na první pohled mohlo zdát. Oslavy Halloweenu pocházejí přibližně už z 5. století n.l., kdy jej slavili Keltové ve Skotsku a Irsku jako konec léta a příchod zimy. Střídalo se tak období hojnosti s časem zimy a hladu. Víra Keltů byla propojena s přírodou a koloběhem života a smrti.

            Tento starý svátek byl původně znám jako "Samhain" podle keltského boha Samhaina (Sow- en, Anwinn), který byl podle víry starých Keltů pánem mrtvých. V tuto dobu se také porážel dobytek na zimu a znamená "Konec léta".

            Halloween se slaví poslední noc keltského roku, začíná západem slunce 31. října a trvá do východu slunce 1. listopadu. Podle keltské víry byl tuto noc předěl mezi světem živých a mrtvých nejmenší ze všech dní v roce a Keltové ji považovali za nejmagičtější noc v celém kalendářním roce. Keltové věřili, že v ten den mají duchové zemřelých možnost vyjít mezi živé. A protože se Keltové báli zlých tvorů noci stejně jako my dnes, převlékali se v tuto magickou noc do hrůzu nahánějících masek, aby je duchové nemohli poznat. Za úsvitu bůh mrtvých duše zemřelých odvedl zpět do říše duchů. Keltové pojímali Halloween zvesela, netruchlili. Věřili, že smrt je běžnou přirozenou součástí života.

            V této magické noci se posazovala svítící lucerna vyřezaná z tuřínu nebo tykve před krytý vchod do domu nebo přímo do okna. Měla vítat zemřelé předky a zároveň sloužit jako ochrana proti zlomyslným duchům. Jako zdroj světla byly používány hořící kousky uhlí, později se do dýní usazovala svíčka. Tento zvyk v podstatě přetrval dodnes.

            Jiná legenda praví, že původní lampičky jsou spojovány s nenapravitelným Jackem, který se po smrti nemohl dostat ani do nebe, ani do pekla, a byl zatracen k bloudění po zemi až do soudného dne se světýlkem, které lákalo ztracené poutníky do vřesovišť.

            Zdá se, že prvními v novodobé historii, kdo Halloween slavili, byli skotští protestanti. Ovšem v jejich podání se jednalo o shromáždění známých a příbuzných, kde se podle různých zvyků a her předpovídala budoucnost, především svatby. Třeba loupání jablka před zrcadlem, které mělo mladé dívce zjevit podobu budoucího manžela.

            Když evropští osadníci (zvláště Irové) přijeli do Ameriky, objevili praktickou věc: zde rostoucí a v Evropě neznámé dýně jsou větší a lépe se hodí pro vyřezávání než tuřín nebo tykev používané na starém kontinentě. Halloween tak nabral "druhý dech" a byl od 19. století slaven dokonce ještě více než dřív.

            U nás Halloween nemá takovou tradici, jako v anglicky mluvících zemích. Mezi dětmi sice získává stále větší oblibu, ale pro většinu z nás má daleko hlubší význam Svátek všech svatých neboli lidově „Dušičky“ – památka zesnulých. Dušičky, jak se Památce zesnulých lidově říká, jsou svátkem poklidným, kdy vzpomínáme na ty, kteří už s námi nejsou a se kterými jsme prožili část života. Dušičky oslavují pokoru, skromnost, upomínku na smrt jako životní zkušenost, a vracejí se    k těm, které jsme měli rádi a kteří odešli z tohoto světa. „Dušičková“ cesta na hřbitov, zdobení hrobů svíčkami, věnci a květinami je nejen tichou vzpomínkou, ale i společenskou událostí, kdy se spolu scházejí příbuzní, sousedé i známí.

            Ať už slavíte Dušičky, Halloween nebo svátek Všech svatých, symbol zapálené svíčky, který všechny tyto svátky spojuje, bude alespoň na chvíli pomyslným světlem, které rozzáří pošmourné podzimní dny a vnese do nich slavnostní nádech. Nejsou tyto svátky nejmagičtějšími dny v roce?

P.S.: A víte, že dýně není zelenina, ale ovoce :-) ?

Zdroj: Wikipedie, internet